Duben 2008

G .Buffon - životopis

29. dubna 2008 v 18:16 | Tommi van Ricc |  Životopisy Fotbalistů
Jméno:Gianluigi Buffon
Narozen:28.1.1978 v Carraře,Itálie
Výška:190 cm
Váha:90 kg
Post:brankář
Číslo dresu:1 (reprezentace i klub)
Bývalý klub:AC Parma


Gianlugi Buffon se narodil v italském městě Carrara 28. ledna 1978. Vyrůstal ve velmi sportovně založené rodině. Jeho matka - Maria Stella házela diskem (přes17 let ji patřil rekord Itálie v hodu diskem), jeho otec - Adrian byl mistrem junioru ve vrhu kouli. Jeho dvě sestry závodně hrají volejbal a jeho strýc Angelo Masocco byl kdysi basketbalistou a hrál také v první lize. Sám Gigi je synovec kdysi velmi dobrého brankáře Milána a reprezentace Itálie z 50-60 let. - Lorenzo Buffona. A rozhodl se, že půjde v jeho stopách.

Na počátku Gianlugi hrál na postu záložníka. Ale daleko více ho bavilo a šlo mu chytat balony do náruče a pomalu dospěl k názoru, že se stane brankářem. Jeho rozhodnutí bylo to nejlepší, co mohl udělat, protože je řazen k nejlepším brankářům světa.

V útlém věku se zapsal do školky A.C. Parma. V roce 1993 chytal na mistrovství Evropy do 16 let. Ve finále Itálie prohrála z Polskem a museli se spokojit se stříbrem. Byl to první větší úspěch Gigiho. Ve věku 17 let se uskutečnila jeho premiéra v Serii A, v zápase s Milánem. Zápas skončil remízou 0:0 a Buffon byl vyhlášen hvězdou zápasu. Po jeho skvělých výkonech v Parmě si zajistil účast v reprezentaci.Tehdy měl 19 let. Před zápasy reprezentace měl velkou trému, ale byl hrdý že může zastupovat skvělého a slavného Gianluceho Pagliucae, který byl zraněný. Bál se ale, že nepodá tak dobrý výkon jak on.

Premiéru v reprezentaci si zahrál 29.10.1997 v barážovém zápase o postup na mistrovství světa ve Francii proti Rusku. Před zápasem se Buffon bál, že když nepostoupí Itálie, budou vinu dávat jemu.Zápas skončil remízou 1:1.V odvetě Itálie vyhrála 1:0 a postoupila na MS France 98'. Na MS trenér Cesare Maldini vzal tři brankáře,mezi nimi byl také Buffon.Po zranění se vrátil Pagliuca a Buffonovi nedal šanci,nehrál ani minutu.Následující dvě sezony hrál v barvách Parmy.V sezoně 1998/1999 získal pohár Itálie a také pohár UEFA a v roce 1999 Superpohár Itálie.

V kvalifikaci na Euro 2000 pod trenérem Dino Zoffem se stal brankářem číslo 1. Poslal Francesca Tolda na lavičku. Bohužel před samým začátkem se stalo neštěstí. V přáteláku před Eurem 2000 si zlomil prst a s ME se mohl rozloučit. Během celého turnaje zářil Toldo.V semifinálovým zápase proti Nizozemsku Toldovi nedokázali dát pět penalt!! Ve finále Itálie nečekaně prohrála s Francii. Mnoho lidí je názoru , že kdyby chytal ve finále Buffon, titul mistra Evropy by poputoval do Itálie.

V roce 2000 Buffon odmítl mnoho zajímavých nabídek(np. z Manchesteru United). Rozhodl se nadále působit v Parmě. Začínal se stávat idolem a oblíbencem fanoušků Parmy. Hrál v Parmě ještě rok .Po 168 utkáních za Parmu se rozhodl odejít do Juventusu Turín. Byl hladový po úspěších. Měl chut' získat Scudetto. Celý přestup stál Juventus 46 milionů eur. 37 milionů Juventus zaplatil za samého Buffona a ještě přidali za 13 milionů Bacchiniego.

Na počátku jeho forma v Juve nebyla příliš dobrá. Dělal mnoho hloupých chyb, přes které Juve ztratil mnoho bodů. Ze dne na den se zlepšoval a chytal líp.Mnoho lidí tvrdilo, že počátkové chyby byly způsobeny aklimatizaci v klubu. Bohužel Juventus vypadl z Ligy Mistrů. 5 května po vítěztví Juventusu nad Udinese, Bianconeri získávají 26 scudetto! Tím samým Buffon získává první scutetto. V Juventuse se stal následujícím výborným brankářem, který udržuje historii skvělých brankářů působících v Juventuse (np. Zoffie, Tacconi,Peruzzi).17 prosince byl vyhlášen přes La Gazzettu Dello Sport nejlepším brankářem Itálie roku 2002.

Buffon je velmi upřímný člověk.Vždycky mluví a dělá to co má na srdci.Nemá rád lidi, kteří lžou a nejsou upřímní. Není nikde na čas je velmi nepřesný.Na tréninku je vždycky jako poslední. Občas si se svou nastávající Alenou Šeredovou zařádí na diskotéce. Velmi často pomáhá jiným. Pomáhá chudým a nemocným lidem. Jeho vzory jsou : kamerunský brankář N'Kono a Luca Marchegiani - do nedávná brankář Lazia.

V sezoně 2003/2004 se s Juventusem probojoval do finále Ligy mistrů,ve kterém podlehl AC Milán až na penalty,ve kterých se ukázalo,že Buffonovi penalty moc nejdou.v sezonách 2004/05 a 2005/06 vyhrál Gigi s Juventusem Scudetto v Italské Serii A,ale tituly byly Juventusu odebrány po korupční aféře,ve které se ocitlo hned několik italských klubů,např.Juventus,AC Milán nebo Fiorentina.Na Mistrovství světa 2006 v Německu si Buffon zpravil chuť tím,že s Italským národním týmem vyhrál tento šampionát a Buffon se stal nejlepším brankářem turnaje,když pustil za celý turnaj jen dva góly,z toho jeden si dal vlastňák Zaccardo.

Juventus byl přeřazen do Serie B,ve které je Juventus bez svých klíčových opor z minulé sezony,např.Patrick Vieira,Zlatan Ibrahimovič nebo Fabio Cannavaro.Tým ale neopustil například Pavel Nedvěd,David Trezeguet,Alessandro del Piero nebo třeba právě Buffon.Tito zůstali věrní černobílým barvám a s Juventusem válí v Serii B i přes bodový odpočet 17 bodů.

Joe Cole

29. dubna 2008 v 18:13 Životopisy Fotbalistů
Jméno:Joe Cole
Narozen:8.listopadu 1981,Islington-Londýn,Anglie
Výška:175 cm
Váha:69 kg
Klub:FC Chelsea
Předchozí klub:West Ham United
V Chelsea od:6.srpna 2003
Debut v Chelsea:13.srpna 2003-MŠK Žilina (předkolo Ligy mistrů,2:0)
Cena na trhu:6,6 milionu liber

Joe Cole vyrůstal v Islingtonu na severu Londýna a jako kluk nedal dopustit na svou Chelsea. V jeho čtvrti to bylo dost neobvyklé, protože většina místních dětí fandila Arsenalu nebo Tottenhamu. Jeho prvním velkým idolem byl Vinnie Jones, tehdejší kapitán Chelsea. "Vinnie byl blízký přítel naší rodiny," říká Cole. "Dodnes si vzpomínám, jak mi bylo báječně, když jsem ho poprvé potkal na nějakých křitnách. Tehdy jsem si řekl, že budu jako Vinnie. Věřil jsem si, že to dokážu." A Cole jedním dechem dodává: "Vinnie Jones byl první, kdo mě inspiroval. Díky Vinniemu jsem vlastně začal s fotbalem."
Proč tedy tento supertalent podepsal smlouvu právě s West Hamem? Bylo to díky tomu, že West Ham projevil o něj opravdu upřímný a vážný zájem. "Pokaždé když jsme v neděli hráli za Camden Boys, kde jsem s fotbalem začínal, přišly davy skautů z různých týmů a sledovaly nás. Hodně jich chtělo, abych s nimi podepsal smlouvu, ale já si vybral West Ham, protože se jim líbil můj styl. Joeův otčím, který si uvědomoval talent nevlastního syna, nechal rozhodnutí výhradně na něm, protože konec konců šlo o Joeovu vlastní fotbalovou kariéru. West Ham ovšem představoval nejhorší možnou volbu, protože jejich tréninkový stadion stál daleko od domova. "Ve West Hamu se mi opravdu moc líbilo. Těch osm let v klubu bylo jako sen a dodnes mi vydržel elám, který jsem měl na začátku," vypráví Cole. "Na West Hamu nebylo nic velkolepého ani bombastického a to je přesně fotbalový klub podle mých přestav. Bylo to jako přijít někam, kde jsem se okamžitě cítil jako doma. Od první chvíle se mnou zacházeli, jako bych patřil do rodiny.
West Ham si od Colea hodně sliboval. Proto, když oslavil 14. narozeniny, dostal šanci trénovat s dalšími 15 talenty z celé Anglie na státní škole Fotbalové asociace v Lilleshallu ve Shropshiru. Pro Joea to byly nejlepší dva roky v životě. "To byla fantastická doba. Poznal jsem pár kamarádů a hodně jsem se naučil. Jeden pomáhal druhému a byla tam legrace. Učení jsme ovšem moc nedali. Vždyť jsme chtěli hlavně hrát fotbal." Proto Colea velmi zklamalo, že školu zavřeli. "Byl jsem moc smutný, když jsem se dozvěděl, že se škola v Lilleshallu bude zavírat. Moc pro mě znamenala. Na ní jsem získal základy, abych se mohl stát dobrým fotbalistou.
Když bylo Joeovi šestnáct, tedy nedlouho před jeho debutem v Premier League, věděli už všichni, že West Ham má jednoho z nejslibnějších talentů v Anglii. Ti, kdo viděli Joea Colea na vlastní oči, ho prohlašovali za nového vůdce Anglie a srovnávali ho s Maradonou nebo Pelém. Takové uctívání fotbalisty, který se teprve vyvíjí, často končí tragicky. Mladík nenadálou slávu neunese. Klasickým Příkladem je Paul Gascoigne, s nímž je Joe Cole srovnáván. Sám Joe připouští, že se ocitl pod obrovským tlakem. "Myslím, že jsem na všechnu pozornost byl připravený, jenom jsem nečekal, že to přijde už před mým debutem v áčku. Ale doufám, že jsem do docela zvládl, protože jsem na nováčka dostal dost dobrou smlouvu a nezatočila se mi z ní hlava. Hodně jsem se poučil o věcech, které vůbec nesouvisejí s mým výkonem na hřišti."
Harry Redkanpp, bývalý kouč West Hamu, sledoval Joeovy rychlé pokroky s nadšením. V roce 99 mu dal na Old Trafford první šanci okusit Premier League, když ho nechal odehrát druhý poločas proti slavnému Manchesteeru. West Ham podlehl 1:4, ale to nebylo tak důležité. Daleko větší pozornost si vysloužil Cole, který od prvního okamžiku na hřišti nebývale oživil hru. Utkání si pamatuje, jako by se odehrálo včera. "Cítil jsem, že právě tohle můj první zápas za áčko. Byl jsem příšerně nervózní, ale jakmile jsem vyběhl na trávník, všechno ze mě spadlo. Nemyslel jsem na to, kde hraju a že proti mě stojí Manchester se všemi svými hvězdami." A přestože utkání skončilo porážkou, bylo pro Joea velkým zážitkem: "Prohráli jsem, to je fakt, ale mě to tolik nevadilo. Užíval jsem si každou minutu, kterou jsem hrál. Kopat proti Manchesteru v přímém televizním přenosu, to je opravdu nádherný pocit.
Cole se nespokojil s tím, že si získal místo v základní sestavě. "V áčku nastupuji pravidelně, ale to nestačí. Tvrdě na sobě pracuji, abych se zlepšil. Cole, který už má na svém kontě mezinárdoní úspěchy s mužstvy do 15,16 a 18 let, o účast v reprezentaci velmi stojí. "Reprezentovat Anglii je můj největší cíl."

Marek Jankulovki

29. dubna 2008 v 18:11 | Tommi va Ricc |  Životopisy Fotbalistů
Je tady další životopis Tentokrát o :
Jméno:Marek Jankulovski
Narozen: 9. května 1977 v Ostravě,ČR
Výška:181 cm
Váha:74 kg
Post:obránce
Číslo dresu:6 (reprezentace),18 (klub)
Bývalé kluby:Baník Ostrava,Udinese Calcio
Marek Jankulovski dobře ví, že zakotvilna prestižní adrese - a má skromný, zároveňvšak také náročný cíl: co nejdéle zde vydržet.Jedna barva je spojuje - a ta druhá nesmiřitelně dělí. AC Milán versus Inter. Rossoneri contro nerazzurri.Červenočerní proti modročerným.Tím duelem žije celé město, sleduje ho celá země a zajímá celý kontinent."V Serii A schází Juventus, takže náš souboj s Interem poutá z celé ligy největší pozornost," ví na konci října i Carlo Ancelotti, trenér AC Milán.A počítá při osnování plánů na hit podzimu s Markem Jankulovským? Podle italských novinářů nikoliv. Co na tom, že jen dva dny předtím rozhodl český reprezentant svým gólem o výhře 1:0 na hřišti Chieva Verona. Podle médií by měl své místo na levém kraji obrany uvolnit legendárnímu Paolovi Maldinimu."To je jeden z hráčů, na kterých klub stojí. Nedivila bych se, kdyby Marek nehrál," glosuje to v předvečer derby fotbalistova choť Jana Jankulovská."Já věřím, že nastoupím," nevšímá si novinových spekulací sám Jankulovski. Místo na slunci si musel tvrdě vybojovat. A jen tak ho vyklidit rozhodně nemíní.Rok ďáblaK velkému angažmá jako by byl odjakživa předurčen. Vyvolený. Spěl k němu jistým krokem z Neapole, kde ho v roce 2000 uvedl do Serie A trenér českého původu Zdeněk Zeman. I když Neapol padla do druhé ligy, Jankulovského kluby nejvyšší kategorie ze zřetele nepustily.První rvačku o dynamického hráče s báječnou levačkou vyhrálo Udinese Calcio, v jehož dresu Jankulovského jméno ještě získalo na lesku. "V Udine to na Markovi stálo," přitakává paní Jankulovská.Po třech vydařených sezonách zbýval další krok vzhůru - ten poslední.Mezi úplnou špičku.Černé pruhy měly zůstat hráčovým osudem. Bylo jen otázkou, jestli k nim přibudou bílé Juventusu, modré Interu nebo červené AC Milán. Svatá trojice italského fotbalu stála o Jankulovského rovným dílem, favoritem přitom byl Juventus, o jehož námluvách s českým reprezentantem se psalo několik měsíců. Jenže nakonec se osmělil ke konkrétnímu jednání klub italského premiéra Silvia Berlusconiho - a Jankulovski se zranil. V ligovém zápase na hřišti AS Řím utrpěl zlomeninu kotníku."Když už se AC asi konečně rozhoupalo, že ho koupí, Marek se zraní. A kdo má jistotu, že AC koupí zraněného fotbalistu," strachoval se po synově úrazu fotbalistův otec Pando Jankulovski.Zbytečně - AC z předběžné dohody o hráčově transferu nevycouvalo, a tak Jankulovski směl s milánským kolosem podepsat čtyřletou smlouvu. "Mým cílem bylo hrát v opravdu velkém klubu. A hrát za AC Milán, to splňuje všechny moje představy," uvedl spokojeně.To bylo na dlouhou dobu naposled, co se tak cítil.Se zlomeným kotníkem musel na operaci a lékaři odhadli jeho pauzu na čtyři měsíce. To znamenalo zmeškat prakticky celou letní přípravu. Pro fotbalistu snad neexistuje větší mrzutost. Místo toho, aby se pral o místo, léčil bolavou nohu. Místo toho, aby během třítýdenního turné po Spojených státech amerických dokonale zapadl do party, trčel sám v Miláně a chodil do posilovny."A když už jsem se dal do kupy, zranil jsem se v kvalifikaci v Rumunsku znova," připomíná zpackaný vstup do nového angažmá. "První půlrok v Miláně byl fakt úplně o ničem."Jen půlrok?"Celý rok byl těžký," opravuje na dálku svého muže paní Jankulovská. "Marka hodně štvalo, že nehraje."Po návratu mezi zdravé totiž Jankulovski na hřišti jen paběrkoval. Stal se fotbalistou na několik minut jako náhradník těsně před koncem. Před sezonou nebyl zdaleka nejdůležitější posilou klubu, tato výsada připadla útočníkům Albertovi Gilardinovi a Christianu Vierimu. A vlekoucí se zdravotní problémy ho v hráčské hierarchii degradovaly ještě níž. Prosadit se do zálohy přes Clarence Seedorfa, Kaká, Andreu Pirla či Gennara Gattusa? Bláhové. A rovněž v obraně panovala podobně krutá konkurence. Plebejec Jankulovski neměl proti zasloužilým senátorům typu Paola Maldiniho, Serginha či Cafú téměř žádnou šanci."To je daň za možnost být ve velkém klubu. Tady nikdo z hráčů není špatný," krčí rameny paní Jankulovská."Přesto jsem čekal, že budu hrát víc," netajil zklamání její manžel.A to ještě nebyl všem patáliím konec.V závěru sezony začala italská prokuratura vyšetřovat nelegální sázky profesionálních hráčů a mezi padesátkou podezřelých figuroval vedle brankáře squadry azzurry Gianluigiho Buffona i Jankulovski."Po domluvě s mým osobním právníkem tohle nebudu vůbec komentovat," odpaloval nepříjemné dotazy. "Sázel jsem, ale jen na mezistátní zápasy. A už jsem toho nechal," dodával pak o několik týdnů později. A skutečně - zdá se, že tato kauza vyšumí téměř do ztracena.Trest za nezákonné vyplňování tiketů totiž zatím obdrželi jen dva fotbalisté."Já jsem kvůli tomu nikde na výslechu nebyl a žádné nové informace kromě těch, které v květnu přinesly noviny, o případu nemám," říká k tomu Jankulovski dnes.Aby těch špatných zpráv nebylo málo, dostal před odjezdem na mistrovství světa v Německu ještě jednu. Klub mu koupil dalšího konkurenta - bývalého levého reprezentačního obránce Giuseppeho Favalliho z Interu Milán.Bylo nás pětV létě proto Jankulovski především sám se sebou řešil, jak dál. Bojovat, nebo odejít? "Marek je typ, co chce za každou cenu hrát. Takovému Šimičovi (chorvatský stoper - poznámka redakce) je jedno, že sedí na tribuně, je pro něj důležité být v AC Milán. Ale Marek by určitě odešel. Jenže ho nechtěli pustit," přemítá paní Jankulovská.Na jejího partnera se zástupci AS Řím, Fiorentiny či Palerma vyptávali až do konce přestupového termínu marně. V záměrech trenéra Ancelottiho měl Jankulovski pevné místo. "Řekl mi, že se mnou počítá jako s obráncem," prozrazuje zajímavý posun. V Udine totiž nastupoval jako ofenzivní záložník hned za útočným duem a také v první sezoně v červenočerném toho odehrál víc ve středové formaci. "Jenže teď má Ancelotti i beze mě do zálohy dost variant."Na výběr má však kouč s buclatými tvářemi i v obraně, vždyť jen levého beka může hrát pět borců: Maldini, Kacha Kaladze, Serginho, Favalli a Jankulovski. "Jenže Maldini se cítí líp na stoperu, lítat po lajně se mu už nechce, a taky s Kaladzem počítá Ancelotti do středu obrany," může si Jankulovski škrtnout dva své soky. Ještě dva však zůstávají. A rovněž tento ročník začínal v základní sestavě pětatřicetiletý Brazilec Serginho."Kdyby se nezranil, kdo ví, jak by se tahle sezona vyvíjela," uvědomuje si Jankulovski, kterému hrály do karet i zdravotní problémy Favalliho. Ancelottimu zkrátka nezbývalo než na českého krajánka ukázat - a on důvěru splácí. Hlavou rozhodl o výhře 1:0 nad Ascoli, svou typickou pumelicí z dálky zase o třech bodech z Chieva."V Udine jsem hrál skoro útočníka a hrál jsem jen dopředu. V Miláně hraju obránce a taky valím jen dopředu. Jinak to v AC nejde," směje se odchovanec ostravského Baníku. "Góly mi zvedly sebevědomí, kotník drží, trenér mi dává šanci, takže je celková pohoda," netají."Když je chlap spokojen, je v klidu celá rodina," dodává jeho něžná polovička. "V Udine byl někdo, ale tady začínal od nuly, trenér mu moc důvěru nedával. To se změnilo, i když si to Marek moc nepřipouští. Ale určitě je šťastný."Dvě prohry za 24 hodinAby ne, vždyť po osmi kolech Serie A je Jankulovski se dvěma trefami nejlepším střelcem klubu! Odchod Andreje Ševčenka je znát víc, než by si byl býval kdokoli z AC Milán ochoten připustit.Jalovost útočníků však není jediným problémem červenočerného obra. AC Milán odstartovalo tuto sezonu s odečtem osmi bodů za účast v korupční aféře, a tudíž s velmi malou šancí na zisk scudetta. V takovém klubu se přitom počítají pouze první místa. "Prémie máme jen za titul a vítězství v Champions League," přitakává Jankulovski.Proto se AC Milán společně s Juventusem (-17 bodů), Laziem Řím (-11) a Fiorentinou (-19) proti výši bodové penalizace odvolalo - a jako jediné neuspělo. Zatímco Juventusu a Laziu vrátil Italský olympijský výbor po osmi bodech a Fiorentině alespoň čtyři, »rossoneri« ostrouhali. Den před válkou s Interem prohráli důležitou bitvu. "Rozhodnutí odvolací komise nezaslouží ze strany AC Milán žádný komentář," konstatuje klub suše na svých internetových stránkách."Víme, proč to tak dopadlo, ale je lepší o tom mlčet," dodává pak šéf klubu Adriano Galliani tajuplně a naznačuje, že jde o politické rozhodnutí namířené proti majiteli klubu Berlusconimu. Již tak vyhecované derby získává další náboj. Pokud by večer Inter zvítězil, odskočil by rivalovi na čtrnáct bodů - a tím by ho zřejmě definitivně vyřadil z dostihů o titul.Následky korupční aféry ubraly Serii A na přitažlivosti, proto liga mistrů světa trpí úbytkem diváků. Jestliže připomíná snědený krám, pak je milánské derby poslední lahůdkou v jeho regálu. Vůbec poprvé v této sezoně hlásí pokladník na nějakém italském stadionu »esuarito« - vyprodáno. V případě arény ve čtvrti San Siro jde skutečně o slušný kšeft -78 921 diváků utratilo za vstupenky 1 953 926 eur, tedy 55 milionů korun.Úchvatná je rovněž kulisa, kterou oba tábory ultras vytvářejí. Jejich chorea vyrážejí svou velkolepostí a precizním provedením nezaujatému divákovi dech. Tifosi Interu uctívají obřím dresem s číslem 3 památku nedávno zesnulé legendy Giacinta Facchettiho, jejich protivníci však dušičkovou náladu nemají. Jsou pěkně nabroušení a rovnou přecházejí do útoku. Když rozbalí od střechy až na zem dobrých šedesát metrů dlouhého ďábla, rámuje ho jízlivá výčitka: "V červenci a srpnu interista sní a vyhraje ostudný titul." Jde o narážku na ligový primát, který Inter získal u zeleného stolu díky potrestání Juventusu a AC Milán.Fanoušci Interu kontrují: "Jediná ostuda je ve skutečnosti fakt, že jste ještě v Serii A!"Poslední slovo v této přestřelce však mají domácí, kterých je v ochozech většina: "Jediná věc, která se nám na vás líbí, je Figova žena!" Kdo někdy viděl Helen Svedinovou, manželku portugalského Žraloka, jistě uzná, že mají dobrý vkus...Ancelotti se pod vlivem mizerné potence svých útočníků rozhoduje pro rozestavení 4 - 3 - 2 - 1, kterému v Itálii říkají vánoční stromeček. A AC skutečně naděluje Interu štědře dárek za dárkem, v poločase vedou hosté 2:0. A hned po obrátce zvyšuje na rozdíl tří gólů po brejku Zlatan Ibrahimovic."V tu chvíli jsem si vzpomněl na derby, které jsme před pěti lety vyhráli 6:0. Lekl jsem se, že nám to Inter vrátí," otřese se taxikář Alberto, Jankulovského dobrý známý a věrný fanoušek AC.To už Jankulovski na hřišti není, ze hry ho vyřadil Olivier Dacourt nešetrným skluzem těsně před přestávkou. "Trefil mě do železa, které v kotníku mám. Nechtěl jsem nic riskovat a řekl jsem si o střídání," tvrdí. Spolu s ním zůstali v kabině i Massimo Ambrosini a Filippo Inzaghi, zoufalý Ancelotti vyplýtval své tři možnosti korekce sestavy už mezi prvním a druhým poločasem. A risk mu málem vychází, domácí mačkají hosty oslabené o vyloučeného Marka Materazziho do jejich šestnáctky, snižují na 3:4 a ještě v nastaveném čase má na hlavě vyrovnávací gól Alessandro Nesta. Míč jen těsně míjí levou tyč, načež tribuny vydechují - zklamáním, či úlevou."Kdyby se hrálo ještě o pět minut déle, dostali bychom je," soudí Jankulovski. I tak však děkují fanoušci AC Milán svým hráčům za strhující finiš aplausem.Profesionalismus s (ne)lidskou tváříDen nato vyráží v deset hodin ráno černý Porsche Cayenne směrem na Varese. Stačí třicet minut po dálnici a jeho řidič Jankulovski vjíždí do brány tréninkového centra klubu, které nese název Milanello."Někdy mě to už zmáhá, a tak se svezu třeba s Gilardinem. Nebo pro nás klub posílá do města mikrobus," povídá.Areál se třemi travnatými hřišti a halou je obklopen ze všech stran lesem a v nádherném dopoledni babího léta vypadá jako dokonalé útočiště. Navíc v něm panuje až neuvěřitelně vstřícná a přátelská atmosféra. "Ciao!" zdraví každého i takové hvězdy jako Maldini a Seedorf. Samý úsměv, legrácky, vtípky. Brankář Dida dorazil se svými třemi dětmi a každý jeho synovi připomíná, že na míč se rukou nesahá: "Z táty si příklad neber. To není fotbalista!"Konec legrace nastává v momentě, kdy Ancelotti svolává všechny hráče na pozápasové hodnocení do posilovny. Její dveře raději zavírá sám, aby měl jistotu, že žádné jeho slovo neuslyší někdo nepovolaný. Svým hráčům však nespílá."Jeho hodnocení bylo pozitivní. Byl spokojený, že jsme do toho dali všechno, a upozorňoval nás, že sezona bude ještě dlouhá, že ještě není nic ztraceno," přibližuje trenérovo resumé Jankulovski. "Ancelotti je klidný typ, nepamatuji si, že bych ho viděl rozčílit se. Než něco řekne, pořádně si to rozmyslí."Trenér je zato tvrdý v jiném ohledu - své hráče chce mít co nejvíc na očích. "Od začátku sezony v srpnu jsem neměl ještě ani den volna," odhaluje těžko uvěřitelnou skutečnost Jankulovski. "Jelikož hrajeme dva zápasy za týden, dává volno jen během reprezentačních pauz. Jenže to jsem s nároďákem."Aspoň že Ancelotti zrušil soustředění před domácími večerními zápasy. I tak jsou však hráči AC v Milanellu každý den. "V Udine jsem byl pořád doma. Tady nejsem doma vůbec," kaboní se Jankulovski."Sem tam to na Marka padne, říká si, k čemu jsou ty peníze, když mu utíkají nejlepší roky jeho dětí pod rukama. Ale kvůli tomu se přece celý život dřel. Člověk se utěšuje, že to jednou skončí," říká paní Jankulovská."Smlouvu tady mám ještě na dva roky. To je maximum. Už se nikam stěhovat nechci, rozhodně ne do jiné země," dodává její muž.Ty dvě sezony to ještě musí vydržet. Teď to rozhodně nevzdá.Teď už ne.

Autogramy

26. dubna 2008 v 20:46 Autogramy
Jsou tady další autogramy a zase od mého kámoše ,,Prcka":
Další na řadě je velký Jan Koller:
Další je brankář Petr Čech:
další je záložník Pavel Nedvěd:
 A nakonec tu je sám trenér Karel Brückner:
 
  autogramovekarty.blog.cz

Thierry Henry

22. dubna 2008 v 18:22 | Tommi va Ricc |  Životopisy Fotbalistů
Je tady další životopis tentokrát o:Thierrymu Henrymu

Thierry Henry se narodil 17. prosince 1977 v Paříži. S fotbalem začínal ve stínu královského paláce ve Versailles, ve třinácti letech si jeho služby pojistil tehdejší velkoklub AS Monako. Už jako teenager byl Henry zařazován do reprezentačních výběrů své kategorie, s nimiž procestoval svět a získal mnoho cenných zkušeností. Za knížecí klub nastoupil poprvé v nejvyšší soutěži v roce 1984 proti rivalovi z Nice. Jeho talent na trávníku nešlo přehlédnout a z mladíčka bylo rázem horké zboží na přestupovém trhu.

Výborný výkon na mistrovství světa dvacetiletých v Malajsii přesvědčil trenéra francouzského "áčka", aby jej vzal s sebou na mistrovství světa v roce 1998. Záhy se ukázalo, že neprohloupil. Henry předvedl úchvatný střelecký koncert, stal se kanonýrem šampionátu a pomohl Francouzům až do finále, v němž porazili Brazílii 3:0.

Takovou hvězdu už v Monaku nemohli udržet a Thierry se stěhoval do Itálie, kde o jeho služby stál slavný Juventus Turín. Dnes hodnotí angažmá v Serii A jako jednu z nejhorších zkušeností v životě: "Neměl jsem žádnou radost ze hry. Dostával jsem hodně defenzivních úkolů a některé zápasy byly prostě strašné - žádná akce, žádné útočení. O to víc si teď užívám angažmá v Arsenalu." V Itálii nastřílel za celou sezónu 1998/9 pouhé tři branky.

Do londýnského Arsenalu přestupoval za 10,5 miliónu liber s vědomím, že nemá téměř co ztratit. Zkušený trenér a krajan Arsene Wenger však dobře věděl, koho kupuje. Zpočátku hrával Henry na pravém křídle jako dvorní nahrávač Dennise Bergkampa, posléze dostal důvěru na hrotu a odvděčil se řadou krásných a důležitých gólů. Navzdory tomu Arsenal nedosáhl na žádnou z vysněných trofejí.

V další podařené sezóně sahal Arsenal po triumfu v domácí lize i Anglickém poháru, navíc se probil až do čtvrtfinále Ligy mistrů. Nakonec se však musel spokojit se dvěma druhými místy. V rozhovoru po prohraném finále poháru, v němž vstřelil krásný gól, Henry prokázal, proč si ho fanoušci na Highbury tak váží: "Nejsem z těch hráčů, kteří začnou po pár neúspěších tvrdit, že s tímto týmem nic nevyhrají. Chci v Arsenalu zůstat a vyhrát všechno, hlavně Premier League."

Následující sezóna (2001/2) měla být Henrymu sladkou odměnou. Francouzský kanonýr nastřílel ve třech soutěžích nevídaných 32 branek a výrazně pomohl Arsenalu k zisku "double", tedy vítězství v domácí soutěži i Anglickém poháru. Zklamáním se však pro něj stalo mistrovství světa v Japonsku a Koreji, na něž odlétali Francouzi s vědomím jasných favoritů. Výsledkem bylo šokující vypadnutí ze základní skupiny a pro Henryho navíc hořká pachuť přísného vyloučení v zápase s Mexikem.

Na začátku sezóny 2002/3 měl Henry na svém kontě 80 branek v pouhých 149 zápasech za Arsenal. Navzdory tomu, že v 55 zápasech (nejvytíženější hráč týmu) nastřílel dalších dvaatřicet, londýnský klub nedokázal obhájit ligový titul, když jej o pět bodů předstihl Manchester United. Liga mistrů skončila pro Arsenal osmifinálovou skupinou, následný Pohár UEFA nevydařeným dvojzápasem s pozdějším vítězem trofeje PSV Eindhoven. Náladu si "Kanonýři" spravili aspoň v Anglickém poháru, který získali po finálovém vítězství 1:0 nad Southamptonem.

Klub Sráčů

17. dubna 2008 v 21:15 | Tommi van Ricc |  Filmy
Je tady další info o filmu Klub sráčů:
Klub sráčů - Kevin & Perry Go Large
Motto:Smaží to tak, až jím tečou vinyly...
Typ filmu:Komedie
Rok výroby:2000
Hrají:Harry Enfield , Kathy Burke , Ed Bye , Rhys Ifans , Sam Parks , Kenneth Cranham , Christopher Ettridge , Steve McFadden
Popis:Je jen jedno místo na světě, kde vládnou DJ-ové a holky o "to" samy žebrají - IBIZA!!! Dva ujetí Angličané, zjevem víc než odpudiví, se vydávají vstříc ztrátě panictví. Doufají, že je to povzbudí na cestě k vysněnému cíli - státi se nejlepšími DJ-i na světě. S kufrem plným kondomů jsou připraveni na to nejlepší léto v životě! Plno skvělé muziky - Fatboy slim, Underworld, Roger Sanchez ...
Kevin a Perry jsou totální outsideři na poli jak sexuálním, tak i DJ'-ském. Pak se jim ale naskytne příležitost jak by se konečně mohli zbavit panictví a zároveň světu dokázat, že jsou špičkový DJ'-ové. Jejich rodiče souhlasí pouze pod jednou podmínkou a to tou, že na Ibizu kde se koná sjezd DJ'-ů a tím pádem i krásných holek, pojedou s nimi. Po příletu na Ibizu se na letišti setkávájí se slavným, ale arogantním DJ'-em Paulem Bulvou, který však dokáže dvěma klukům zajistit popularitu tím, že zremixuje jejich nahrávku a tu pustí v klubu. Brzy poté Kevin s Perrym potkávají dívky svých snů, díky kterým se snad vyřeší problém jejich stálého panictví.

SEXbomba od vedle

14. dubna 2008 v 17:18 | Tommi van Ricc |  Filmy
Mám tady něco o filmu Sexbomba od vedle (je docela dobrej doporučuji skouknout jedna z hlavních rolí je i Elisha Cuthbert)
*Sexbomba od vedle
Daniela (Elisha Cuthbert)Navzdory proklamaci a přirovnávání k filmu Riskantní podnik jsem byl skeptický, když jsem se šel podívat na film Sexbomba od vedle. Nenáviděl jsem film Zvíře a když jsem se dozvěděl, že je to od stejného režiséra (Luke Greenfield), nepovažoval jsem to za dobré znamení. A navíc: řada teenagerovských filmů jsou jen zoufale mizerné počiny urážející diváky a přes trapné klišé trhají rekordy v tržbách. To už dávno víme, ale u filmu Sexbomba od vedle jsem se bavil perfektně. Není to obyčejná klasika a ani lepší než Riskantní podnik, ale je tu ohromné množství humoru, který je mnohem lepší než v jiných podobných filmech.
Začínáme se středoškolskými studenty, kteří nám vyprávějí své vzpomínky. Povídají si o zážitcích na pláži, poflakování s přáteli a podobně. Tady se potkáme s jistým Matthewem Kidmanem (Emile Hirsch). Matt je výjimečný student obdivující Johna Fitzeralda Kennedyho, který chce studovat v Georgetownu a stát se politikem. Když ale přijde na psaní vzpomínek do ročenky, nemůže si na nic vzpomenout. Ne, že by se nesnažil. Dostane 25 000 dolarů na to, aby k němu na školu mohl přijít studovat jeden kluk z Kambodže. Také pracuje na projevu, který má přednést při žádosti o stipendium. To potřebuje na zaplacení školy v Georgetownu, kam ho mezitím přijali. Matt je kluk, který si nikdy neuměl užít zábavu a jeho nejlepšími kamarády jsou Eli a Klitz. Eli se pořád jenom dívá na porno a nic jiného ho nezajímá. Matt zatím uvažuje, že se vykašle na školu a radši si vyrazí s kámošema.
Pak se ale seznámí se svojí sousedkou Danielou (Elisha Cuthbert), která bydlí v domě úplně sama. Ve chvíli, kdy uvidí Matthewa, jak ji špehuje, oblékne se (uvidíme jí v červeném prádle a v krátkém záběru ukáže i svoje prsa), poctí ho návštěvou a donutí ho, aby se proběhl po ulici nahý.
Daniela (Elisha Cuthbert) a Kelly (Tim Olyphant)A tady náš románek začíná. Tráví spolu spoustu času a navzájem se mají rádi. Kupodivu je to celkem věrohodné. Bál jsem se, že se Daniela nebude chtít zahazovat s obyčejným středoškolákem, ale opak je pravdou. Má ráda způsob, jakým se on na ní dívá, a tenhle fakt vás dostane. Matthew se do ní zblázní - a kdo by taky ne, že? Je neskutečně krásná, sladká, vtipná a laskavá. Eli však všechno zkazí a ukáže Mattovi porno, ve kterém Daniela hraje. Matthew se náhle přestane ovládat. Navíc se objeví Danielin bývalý přítel a producent (Timothy Olyphant) a ona se rozhodne vrátit k dřívějšímu životu.
Myslím, že by tento náznak, co se týče příběhu, stačil. A teď klady a zápory. Nejdříve kladné věci. První polovina filmu, která je hodně komediální a zaměřená na Matta a Danielu a hlavně na to, jak se poznávají, je úžasná. Matthew a Daniela jsou mimořádně sympatičtí a vy jim držíte palce, aby byli spolu šťastní. Film se navíc oproti jiným podobným počinům hodně drží reality a je nepřístupný do 18 let. Teenageři se chovají jako ve skutečnosti, je tu hodně situačního humoru a nic nechutného.
Matthew (Emile Hirsch) a Daniela (Elisha Cuthbert)Soundtrack je obrovským přínosem. Ať už hudbu vybíral kdokoliv, je to naprostý génius a čest patří režisérovi, který ji ve filmu využil naprosto dokonale. Jsou tu skladby od interpretů jako David Bowie, Filter, Pete Yorn, David Gray, The Who, The Verve a řady dalších. Hudba Vás skutečně dostane, protože je to úleva slyšet tak pěknou muziku v porovnání s jinými poprockovými odrhovačkami.
Přesto jsou tu určité minusy. Druhá polovina filmu už není tak úspěšná. Stává se více dramatičtější a dělá z Olyphantovy postavy nezkrotného ničemu. Hlavně, že byl vtipný, hrozivý a nepředvídatelný. Zjevně musel někdo být ten zlý a připadlo to na něho, což je škoda. Menší slabinou jsou kamarádi Eli a Klitz. Chvílemi jsou vtipní a chvílemi zase nepříjemní. Eli řekne "vole" asi miliónkrát a ačkoliv ho v dnešní době mladí lidé opravdu takto používají, je to otravné. Naštěstí jsou i občas vtipní, například když Eli křičí na Matthewa: "Fuck her for me, Matt! (Vojeď ji za mě.)" Navíc se všechno strašně vleče. Film má asi 105 minut, ale mohl by mít i o deset minut méně. Myslíte si, že právě tato Matthewova věta už je poslední, ale film běží ještě dalších patnáct minut. Situace se pro něj komplikuje a on se jen zesměšňuje.
Nakonec jsem ale odcházel z filmu s velkým úsměvem na tváři. Možná to bylo tou nadupanou hudbou. Možná tou božskou Elishou. Možná obojím. Ale ať už je to jakkoliv, film mě naprosto dostal a pár chybiček není důvodem, proč ho odsuzovat. Je to hodně dobrý film a už se těším, až se na něj znovu podívám s přáteli.
Text: Jim Law
Překlad: Dušan Fischer (Elisha.cz)
Původní název: The Girl Next Door - Stopáž: 105 min
Rok výroby: 2004 - Režie: Luke Greenfield - Žánr: Komedie

Kirsten Bell

12. dubna 2008 v 10:50 | Tommi van Ricc |  Celebrity
Je tady pár obrázků Kirsten Belll, která hraje ve filmu Veronica Mars:

Životopis Pavla Nedvěda

11. dubna 2008 v 20:46 | Tommi van Ricc |  Životopisy Fotbalistů
Je tu další životopis dnes je Pavla Nedvěda:
Pavel Nedvěd
narozen: 30.8. 1972
životopis:
Pavel Nedvěd se narodil 30. srpna 1972 v Chebu. Dětství strávil v blízké vesnici Skalná, juniorský fotbal okusil ve Škodě Plzeň pod vedením kouče Josefa Žaloudka. Ještě dnes kapitán české reprezentace tvrdí, že lepšího trenéra v životě nepoznal.

Už když v roce 1991 odchází na vojnu do týmu Dukla Praha, projevuje o jeho služby zájem vedení sousední Sparty. Navzdory strachu otce Václava, "aby se mu syn ve velkém městě nezkazil," obléká v sezóně 1992/3 poprvé rudý dres a podílí se na ligových triumfech v letech 1992-5. Zpočátku jej trenéři staví na hrot útoku, postupně se však Nedvěd vypracuje v elitního záložníka české ligy.

Své kvality začíná potvrzovat i v reprezentaci, kterou vede Dušan Uhrin. Blíží se mistrovství Evropy v Anglii a tehdy čtyřiadvacetiletý fotbalista již má pevné místo v sestavě národního týmu. Ještě před odletem na Britské ostrovy vsítí za Spartu čtrnáct branek ve 30 ligových zápasech a stává se nejúspěšnějším střelcem ligy. Skvělou sezónu zakončuje triumfem na šampionátu, kde spolu se spoluhráči získává stříbrné medaile.

Díky brance, kterou na šampionátu vystavil stop Italům, se jeho jméno začíná skloňovat i na Apeninském poloostrově. Největší zájem o jeho služby projevují římské Lazio, které vede "angelo boemo" (Andělský Čech) Zdeněk Zeman, a také nizozemský PSV Eindhoven.

Vítězství v souboji o českého mladíka může nakonec slavit Lazio, jehož bleděmodrý dres Nedvěd obléká již v létě. První italská slůvka se učí tzv. "lístkovou metodou" (na kouscích papíru jsou napsány italské výrazy), kterou praktikuje jeho velký kamarád a synovec trenéra Zemana Zdeněk Šesták.

V Laziu stráví Nedvěd celkem pět sezón, během nichž si získává respekt a sympatie fanoušků i odborníků. Spoluhráči v Laziu jej přezdívají "Duracell" pro nevyčerpatelnou fyzickou kondici, další přezdívku "Canon" je odvozeno od dělových ran, jimiž ničí naděje soupeřů na dobrý výsledek. Nedvěd vítězí v anketě Nejlepší cizinec Serie A, týmu pomáhá k celé řadě triumfů: mistrovský titul (Scudetto) v roce 1998, vítězství v Coppa Italia v letech 1997-8, třikrát zisk italského Superpoháru (1998-2000).

Stává se také historicky posledním střelcem zaniklého Poháru vítězů pohárů, když ve finále 1999 volejem rozhoduje o finálovém vítězství nad španělskou Mallorkou. Jeho úspěchy na mezinárodní scéně oceňuje tuzemská novinářská obec tím, že jej v letech 1998, 2000 a 2001 vyhlašuje nejlepším fotbalistou České republiky.

Po nepříliš vydařeném vystoupení na EURO 2000 končí s reprezentační kariérou dlouholetý kapitán Jiří Němec. Trenér Jozef Chovanec řeší těžký úkol, koho pověřit vedením týmu, složeného z výborných individualit, ovšem postrádajícího skutečného vůdce. Volba nakonec padne na Nedvěda, který si vzdory počátečním nezdarům (výbuchy hněvu na trávníku či rozhodnutí nemluvit s novináři před barážovým utkáním s Belgií) tuto funkci udrží.

Ohromné zklamání z nevydařené kvalifikace překonává Nedvěd již brzy v novém týmu. V létě 2002 přestupuje za 40 miliónů dolarů do Juventusu Turín, čímž se stává nejdražším českým fotbalistou v historii. Na svůj velký přestup čekal dlouho, vždyť předtím odmítl nabídky Atlétika Madrid, Manchesteru United... Čas ovšem ukáže, že se rozhodl správně. Také v jedenáctce trenéra Lippiho se totiž stává ústřední postavou, od níž se odvíjí výkon celého týmu. Loni pomohl "Staré dámě" k zisku Scudetta, v té letošní má na svém kontě již osm branek.

Pavel Nedvěd je ženatý, s manželkou Ivanou má dceru Ivanu a syna Pavla.

Kariéra:
?-1991 - Škoda Plzeň
1991-2 - Dukla Praha
1992-6 - Sparta Praha
1996-2001 - Lazio Řím
2001-? - Juventus Turín

Individuální úspěchy:
Fotbalista roku - 1998, 2000-1
Nejlepší ligový střelec - 1996
Nejlepší cizinec Serie A - 1997

Kolektivní úspěchy:
Ligový titul - 1992-6
Ligový pohár - 1996
Scudetto - 1998 (Lazio), 2002 (Juventus)
Coppa Italia - 1997-8
Italský superpohár - 1998-2000
Vicemistr Evropy - 1996
3. na EURU 2004

Životopis+Fotky Kakáho

10. dubna 2008 v 9:30 | Tommi va Ricc |  Životopisy Fotbalistů
Je tady další životopis tentokrát i s fotkami hráče, který dostal zlaty mýč pro rok 2007 a je to kdo jiný než Kaká:
Kaká se narodil v Brasilii. Odtud ve čtyřech letech absolvoval přesun do Cuiabá. A pak ještě naposledy do Sao Paula. A zde měl vyrůst jeho talent. On však nikdy po fotbale netoužil, chtěl se stát ředitelem nějakého podniku.
Začal hrát za Alphaville TC. Po jednom zápase Alphaville TC a Sao Paulo si ho jako nejlepšího hráče zápasu všimli funkcionáři Sao Paula a řekli si, že ho musejí získat. A tak se za chvíli mladý Kaká proháněl v barvách Sao Paula. S žákovským týmem vyhrál ve svých dvanácti letech prestižní Reebok Cup v USA a stal se nejlepším hráčem turnaje. A vše šlo jako na drátku. Až na jeden osudný den: Kaká dováděl u bazénu, když tu náhle špatně šlápl a spadl. V páteři mu zapraskalo. Lékaři měli jasno - zlomený šestý obratel, a mysleli si, že ochrne nebo bude mít sníženou hybnost => konec fotbalu.
Kaká však hluboce věřil, že ho Bůh vrátí na fotbalový trávník, a stalo se! "Byl to Boží zázrak", podotkne s neochvějnou jistotou. Od té doby je členem Apoštolské církve Kristova znovuzrození. Pod dresem nosívá tričko s nápisem I belong to Jesus.
V roce 2001 hrálo Sao Paulo finále jednoho prestižního turnaje, a nevypadalo to s ním nijak růžově. Prohrávali totiž s Botafogem na domácím hřišti 0:1. Tu na hřiště přišel Kaká, a děli se věci. Po dvou minutách už Sao Paulo vedlo 2:1 a autorem obou gólů byl, jak jinak, Kaká.
Toho si všiml trenér Brazílie Luiz Felipe Scolari, a povolal ho na MS 2002 v Japonsku a Koreji. A Kaká si odtamtud přinesl zlato.
Po roce zatoužil slavný AC Milán Kakáho dostat. Musel však vyplatit 9 mil. Eur. Tato investice se mu však vyplatila náramně. Krátce nato totiž vytlačil Kaká Rivalda ze základní sestavy a tak mohl Kaká zazářit naplno.
Čeká se od něj hodně, a hlavně on sám ví, co má ještě před sebou.

Životopis Ronalhina

9. dubna 2008 v 17:00 | Tommi |  Životopisy Fotbalistů

Ronaldinho

ŽIVOTOPIS:
Kdyby se konala anketa o nejlépe technicky vybaveného hráče světa, nejspíš by ji vyhrál Ronaldinho. Klenot z Barcelony se fotbalem baví a mnozí říkají, že je jedním z posledních zástupců "krásného fotbalu", jak se říkalo stylu plnému kliček a parádiček, který dříve předváděla brazilská reprezentace. FIFA ho za to ocenila jako nejlepšího fotbalistu světa roku 2004.
Ronaldo de Assis Moreira se narodil 21. března roku 1980 v brazilském velkoměstě Porto Alegre. Fotbal měl v genech, žila jím celá rodina. Bratr Roberto se dokonce prosadil v klubu Gremio de Porto Alegre a právě o něm Ronaldinho již jako superstar, že byl jeho největším fotbalovým idolem. V kariéře fotbalisty byl sice malý Ronaldinho podporován nejvíce svým otcem, ten se však utopil v bazéně, když bylo Ronaldinhovi pouhých osm let. Byla to pro něj velká rána a dodnes tvrdí, že na trávníku tvrdě dřel, aby potvrdil otcova slova, že jednou bude nejlepší.
Jako spousta jiných Brazilců, získal i Ronaldinhu brilantní techniku díky tomu, že odmalička hrál sálovou kopanou. Prošel všemi výběry Gremia a v sedmnácti letech se dostal do jeho áčka. V tom stejném roce zazářil na mistrovství světa do sedmnácti let, kde se stal nejlepším hráčem i střelcem.
O Ronaldinha začínaly mít zájem evropské kluby, především PSV Eindhoven a Paris Saint-Germain, vedení klubu ho však do Evropy příliš pustit nechtělo. Nakonec ho v létě 2001 získal druhý jmenovaný celek. Ronaldinho v Paříži herně i osobnostně rostl, na mistrovství světa v Koreji a Japonsku patřil k hvězdám brazilského výběru jeho gól Davidu Seamanovi z více než 35 metrů si asi pamatuje vetšina fanoušků.
Bylo stále zřejmé, že tým PSG, který nedokázal vyhrát ani francouzskou ligu, začíná být brazilské superstar malý. Na Ronaldinha měly políčeny tři opravdové velkokluby. Manchester United, Real Madrid a FC Barcelona. Červenomodří přišli s nabídkou 21,25 milionu liber a Brazilec se stěhoval na Nou Camp. Na přestup reagoval slovy: "Vždycky jsem snil o tom, že budu hrát za Barcelonu. Teď, když jsem tu, udělám všchno možné, abych rozdával radost:" A nelhal. Fasnouškům Barcelony rozdává radost plnými hrstmi. Hned v první sezoně nastřílel v 32 zápasech 15 branek. Však také vedení klubu dokázalo Ronaldinhovy kousky náležitě ocenit. Platí mu 63,500 liber týdně. K dalším penězům si přijde od firmy Nike, pro kterou se stal fotbalovou vlajkovou lodí.
Jeden z nejlepších útočníků brazilské historie, Romário, o Ronaldinhovi prohlásil, že už ve svém věku je lepší než Ronaldo a po Pelém je nejlepším brazilským hráčem vůbec. Vzhledem k tomu, že je mu teprve pětadvacet let, máme se na co těšit.
Jméno:Ronaldo de Assis Moreira
Narozen:21.3.1980 v Porto Alegre,Brazílie
Výška:182 cm
Váha:77 kg
Klub:FC Barcelona
Číslo dresu:10

Předchozí kluby:Paris SG,Gremio Porto Alegre

Přednosti:naprosto výjimečná technika,ohromný přehled o hře

Slabiny:mohl by zapracovat na obranné hře

Úspěchy:mistr světa 2002,mistr Španělska 2005 a 2006,mistr světa do 17 let 1997,vítěz Ligy mistrů 2006
Signatures:

Životopis Petra Čecha

8. dubna 2008 v 17:41 | Tommi |  Životopisy Fotbalistů
Je tady další životopis fotbalového světoznámého gólmana světových kvalit Petra ČECHA:
Od dob legendárního Pláničky se v brance české reprezentace objevilo mnoho brankářů, o žádném z nich však nebylo možno říci, že by byl nejlepším gólmanem světa. Petr Čech k tomu má v pouhých dvaadvaceti letech řádně nakročeno.

Brankářský talent se narodil 20. května 1982 v Plzni a dorostl do 197 centimetrů, což je výška pro gólmana přímo ideální. S fotbalem začal v místní Viktorce v sedmi letech, v šestnácti se už postavil do brány v ligovém zápase. Ligu hrál za Plzeň jedinou sezonu, pak ho pro sebe získali chmelaři z Blšan. Tam vydržel až do roku 2001, kdy se stěhoval do pražské Sparty, která si od nákupu brankáře, který byl oporou reprezentační osmnáctky na mistrovstvích Evropy v letech 1998 (na tomto šampionátu dokonce dostal cenu pro nejlepšího gólmana) a 2000, mnoho slibovala. A její vedení se rozhodně nemýlilo.

Čech již od příchodu v brance zářil a odchytal v rudém dresu celkem 12 zápasů v Lize mistrů, a byl jednou z příčin postupu Sparty do osmifinále této prestižní soutěže. Pomalu, ale jistě bylo zřejmé, že Petrovi začíná být česká liga příliš malá a že Spartě nezbude než ho prodat. V únoru 2002 ho kouč Brückner, pod kterým dlouho hrál v juniorské reprezentaci, povolal k zápasu reprezentačního A-týmu na Kypru. Když pak zazářil na mistrovství Evropy do 21 let v létě téhož roku, kde ve finále bravurním způsobem vychytal francouzské ostrostřelce v penaltovém rozstřeli, bylo jasné, že Čech další sezonu ve Spartě chytat nebude.

Kolem brankářského talentu kroužily kluby jako Arsenal Londýn či FC Barcelona, Čech dal ale přednost francouzskému týmu Stade Rennes, který se většinou krčí v druhé půli tabulky. Důvodem bylo, že si chtěl hned od příchodu zajistit pozici brankářské jedničky v týmu, což mu velkokluby vzhledem k jeho mládí zajistit nemohly.

Petr podával v Rennes vynikající výkony a sklízel za ně oslavné ódy od francouzských médií, přesto však týmu, který hrál bídně, pomoci příliš nemohl. Rennes stále zůstávaly ve spodní polovině tabulky. V reprezentaci ale získával jeden úspěch za druhým. Pod koučem Brücknerem se čeští fotbalisté rozjeli ke šňůře 20 zápasů bez porážky, dařit se přestalo až těsně před mistrovstvím Evropy v roce 2004. Čech na něj přijel ověnčen cenou pro nejlepšího gólmana francouzské ligy a formu si rozhodně doma nazapomněl. Byl jednou z klíčových postav cesty české reprezentace do semifinále, kde ji zastavili Řekové. I přesto, že Češi skončili nakonec pouze bronzoví, se dostal do All Stars Teamu.

Po mistrovství se zařadil do kádru londýnské Chelsea. Transfer byl domluvený již delší dobu dopředu a ruský miliardář Abramovič musel vytáhnout sedm milionů liber. Ty se mu ale vyplácejí. Čech odsunul dosavadní jedničku, Carla Cudiciniho, na lavičku a sám vládne obraně Chelsea. V prvních devíti zápasech Premier League dostal pouze dvě branky, v Lize mistrů v prvních třech zápasech kapituloval pouze jednou. Petr je ženatý, s manželkou Martinou se starají o labradora Maxe.

Kariera: FC Viktoria Plzeň (1989-1999)
FK Chmel Blšany (1999-2001)
AC Sparta Praha (2001-2002)
Stade Rennes FC (2002-2004)
Chelsea FC (2004-?)

Úspěchy:
Mistr Evropy do 21 let (2002)
3. místo na Mistrovství Evropy (2004)
Člen All Star týmu na ME 2004
Nejlepší brankář francouzské ligy podle France Football (2004)
Nejlepší český gólman (1999, 2001, 2002, 2003)

Životopis C. Ronalda

7. dubna 2008 v 20:30 | Tommi |  Životopisy Fotbalistů
Cristiano je jednou z největších nadějí portugalského fotbalu.
Narodil se 5. února 1985 na ostrově Madeira. Manchester United podepsal pětiletou smlouvu s Ronaldem. Tak znělo tiskové prohlášení anglického klubu ze začátku srpna roku 2003. Fotbalový svět se na chvíli přestal točit. Jen do doby, než se vyjasnilo, že nejde o brazilskou hvězdu Realu Madrid, ale o jistého mladíka z Portugalska. Říká si sice Ronaldo, ale jeho celé jméno zní Cristiano Ronaldo Santos Aveiro a do nejslavnějšího anglického klubu přestoupil ze Sportingu Lisabon. Ačkoliv je mu teprve osmnáct let, sir Alex Ferguson za něj neváhal vyplatit 10 milionů liber. A Ronaldo hned od začátku svého působení v klubu Rudých ďáblů potvrzuje, že to byla správná investice a že je hoden nosit slavné fotbalové jméno. Cristiano má hodně společného s třemi fotbalovými celebritami-Beckhamem, Figem a Ronaldem. Po Beckhamovi zdědil v Manchesteru dres s číslem 7 a post pravého záložníka, stejně jako on také dbá na svůj zjev. Podobně jako krajan Figo začínal ve Sportingu Lisabon a herním pojetím spoluhráče z reprezentace připomíná-od postranních čar podniká nebezpečné výpady k soupeřově brance, je skvěle technicky vybavený a umí nebezpečně odcentrovat. S Ronaldem má kromě shodné přezdívky podobně fantastický driblink a zrychlení. Těchto předností si dobře všiml kouč Alex Ferguson a definitivně se o kvalitách portugalského mladíka přesvědčil v přípravném utkání na sezonu u příležitosti otevření nového stadionu Sportingu. United prohráli 1:3 a Cristiano Ronaldo zářil. Ačkoliv má Ronaldo vzhled klučiny a věk teenagera, v hlavě to má dobře srovnané. Ví, co chce a jde za tím. Jinak by se v tak mladém věku nevydal daleko od domova, rodiny a přátel. Tlak na portugalský zázrak je už nyní obrovský. Ronaldo bude pod tlakem i proto, že na zádech nosí číslo 7, to už je samo o sobě závazek, jelikož toto číslo v United nosili David Beckham, který je pro Cristiana velkým vzorem a Eric Antona, kterého také velice respektuje. O Cristianu Ronaldovi ve Sportingu nikdy nepochybovali, dávno bylo jasné, že to dotáhne daleko. Už jako čtrnáctiletý zářil v portugalské reprezentaci do 15 let a poté byl hlavní hvězdou výběru do 21 let. Nyní je už pevným článkem základní sestavy v seniorské portugalské reprezentaci a na evropském šampionátu v roce 2004, který se konal v jeho rodném Portugalsku, se dostal do All star týmu celého turnaje. Alex Ferguson i fanoušci Manchesteru United doufají, že Cristiano splní jejich očekávání. Ronaldo má potenciál stát se v dohledné době králem Manchesteru a důstojným pokračovatelem posvátného čísla sedm. Je pravděpodobně jen otázkou času, než se tenhle Portugalec ujme vlády a času na to má jako málokdy druhý.

Podpisy slavných

6. dubna 2008 v 8:17 | Tommi van Ricc |  Autogramy
Tady budu dávat každý týden obrázky slovných, které mi daly autogram.(Bohužel ale né mě ale mému kámošovi ze školy a on mi je půjčil, že je sem mohu dát.):
1. je od Evy Čerešňákové
2. od G. Partyšové
a 3. od Terezy Krendlové(výtěza Eurosongu v ČR)
Na další se těšte zase za týden

C. Ronaldo

5. dubna 2008 v 21:24 | Tommi |  Fotbal
Tady je pár fotek celkem dobrého fotbalisty C. RONALDA (Pode bratra je nej. na světě.):

Henry

5. dubna 2008 v 21:19 | Tommi |  Fotbal
Tady je pár fotek Tieriho Henryho:

David Beckham

4. dubna 2008 v 20:33 | Tommi |  Fotbal
Tady je pár borázků světoznámého a ostříleného fotbalisty Davida Beckhama:

Je to tu.

3. dubna 2008 v 20:11 | Tommi |  Hokej
Tak a je to tady...pro fanoušky hokeje je tady finále České EXTRALIGY
HC Slavia Praha:HC Energie Karlovy Vary /0:1
Podle mě to by měla vyhrát zkušenější SLAVIE, ale VARY jim mohou pěkně zatopit tak nevím nevím kdo je lepší. Jestli máte svůj názor tak hlásněte v anketě...